Jsme na facebooku, 
Vrba bílá, smuteční vrba (latinsky Salix alba) patří do čeledi vrbovité (Salicaceae). Do stejné čeledi patří ostatní vrby a topoly. Když pohlédnete na vrbu bílou, co vidíte? Většina lidí si všimne jen statného stín vrhajícího stromu — ale bylináři v něm vidí i silný prostředek proti bolesti, nám všem dobře známý Aspirin. Ve skutečnosti byl vlastně Aspirin připravený z látky izolované z kůry vrby bílé nazván původně salicin — z latinského rodového názvu vrby, Salix. Vrba bílá rostla na březích Nilu a staří Egypťané ji považovali za symbol radosti. Hebrejci si tento krásný strom také přivlastnili. Ve Třetí knize Mojžíšově (23:40) jim Bůh nařídil oslavovat podzimní sklizeň slavností spojenou se stavbou dočasných příbytků přikrytých vrbový větvemi:
Účinky vrby bílé na zdraví:
„A ty vezměte... větve z vrby... a veselte se sedm dní.“ Od doby zničení prvního jeružalémského chrámu, tedy vlastně od začátku vyhnanství Židů z jejich rodné země, se vrba stala i symbolem smutku. Povšimněte si změny pohledu na vrbu v Žalmu 137: „U řek babylonských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón. Své citary jsme v té zemi zavěsili na vrby, když nás ti, kteří nás odvlekli, vybízeli ram ke zpěvu.“ Od té doby je tento krásný strom znám pod názvem smuteční vrba.
Co sbíráme?
Kůra. Kůru sklízejte ze starších větví získaných během zastřihování a sloupnutou ji usušte, udělejte z ní macerát či tinkturu (jak správně vyrobit bylinnou tinkturu je uvedeno ve videu na www.WebinarTinktury.cz )
Tlumení bolesti aneb od salicinu z vrby či tužebníku k léku Aspirin
„Kyselina acetylsalicylová" byl poměrně těžko vyslovitelný název, proto ji vědci, kteří ji objevili, zkrátili na „a-“ (místo acetyl) a „Aspirin“, odvozené od tehdy platného druhového latinského jména tužebníku (Spirea), a vytvořili tak Aspirin. Zpráva o syntéze aspirinu byla publikována v neznámém německém vědeckém časopise a 50 let si na ni nikdo nevzpomněl. Na konci 90. let 19. století se německý chemik Felix Hoffman rozzlobil, protože v té době podávané léky nepřinášely jeho otci téměř žádnou úlevu. Hoffman zaměstnaný u firmy Fredrich Bayer and Company začal hledat něco, co by jeho otci ulevilo od jeho bolestí. Vrhnul se do prohlížení časopisů a našel staré zprávy o aspirinu. Pak tento lék připravil, přinesl svému otci a jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil. Hoffmanovi nadřízení ve firmě Bayer zpočátku nevěnovali Aspirinu vůbec žádnou pozornost, ale posléze se to změnilo. Později firma Bayer v soudní při o značku Aspirin svá práva prohrála, protože soud vynesl rozsudek, že tento termín se již stal obecně používaným.
Současní bylináři doporučují kůru vrby bílé při bolestech hlavy, horečkách, artritidě a dalších bolestech a zánětech. Stále častěji bývá předepisována jako prevence proti vzniku infarktu.
Léčebné využití
Navzdory Culpeperově názoru nedokáže kůra vrby bílé vyléčit malárii. Ale rozhodně to je účinný „bylinný aspirin“. Obsahuje více salicylátů než tužebník, a proto je také silnější.
Horečka, bolest a záněty.
Zkuste vrbu bílou kdykoli, když si budete myslet, že potřebujete aspirin, Aspirin je poněkud koncentrovanější, než jsou účinné lárky v kůře vrby, proto nelze očekávat, že by mohla být tato rostlina silnější než aspirin. Na druhé straně má kůra vrby bílé méně vedlejších účinků než tak často užívané bílé pilulky. Komise E, která vyhodnocuje přípravky z léčivých rostlin pro německou obdobu FDA, schvaluje kůru vrby bílé pro léčení horeček a bolestí hlavy, svalů a kloubů.
Infarkt a mrtvice.
Nízké dávky Aspirinu, tj. půl až jedna tableta denně, se staly preventivním prostředkem a první pomocí pro infarkt. Aspirin pomáhá předcházet krevním sraženinám, které způsobují infarkty i většinu mrtvic, či je rozpouštět. Šálek čaje z kůry vrby bílé obsahuje přibližně stejné množství salicinu. Doposud nebyly provedeny žádné výzkumy ohledně kůry vrby bílé jako případné náhrady za Aspirin v prevenci proti vzniku infarktu, ale biochemicky se dá předpokládat, že její účinek bude velmi podobný. Jestliže vám lékař doporučil užívat pravidelně nízké dávky aspirinu, zeptejte se jej, zda byste ho mohli nahradit kůrou vrby bílé.
Ženské zdravotní potíže.
Podobně jako aspirin i vrba bílá obsahuje dostatek salicylátů, které dokáží potlačit účinek látek nazývaných prostaglandiny, způsobujících menstruační bolesti. Jestliže máte menší bolesti během menstruace, mohla by vám tato bylina pomoci.
Výhledové možnosti
Jedna laboratorní studie naznačila, že by vrba bílá mohla snižovat hladinu cukru (glukózy) v krvi. Ale účinky této rostliny na lidi doposud nebyly podrobeny důkladnému zkoumání. Pravidelné užívání Aspirinu bylo také spojováno se sníženým rizikem vzniku rakoviny trávicího ústrojí, včetně rakoviny tlustého střeva. Kůra vrby by mohla mít obdobné preventivní účinky. Ale jde o fázi výzkumů.
Dávkování, recepty a doporučení
Odvar snižující bolest, horečku a zánět připravíte 1 malé lžičky rozmělněné kůry na jeden šálek studené vody, nechte 8 hodin stát a pak podle potřeby sceďte. Doporučená denní dávka jsou 3 šálky.
Vrba bílá chutná hořce a svíravě. Její chuť můžete vylepšit přidáním cukru, medu, citronu nebo jiného čaje. Jako prevenci proti vzniku infarktu nebo mrtvice pijte 1 až 2 šálky denně.
Předávkování, bezpečnost a rizika
U dětí mladších 16 let by mohlo podávání Aspirinu při horečkách spojených s nachlazením, chřipkou nebo planými neštovicemi způsobit Reyeův syndrom, vzácné, ale relativně nebezpečné onemocnění. Kůra
vrby bílé nikdy s tímto onemocněním nebyla spojována.
Když se rozhodnete zakoupit si přípravek s vrbou v obchodě, řiďte se návodem uvedeným na obalu. Vrbu bílou nepodávejte dětem mladším dvou let. U starších dětí a lidí nad 65 let začněte s nižšími dávkami, které můžete podle potřeby později zvýšit.
Kolem roku 1828 izolovali francouzští a němečtí chemici aktivní látku z kůry vrby bílé, salicin. O deset let později se podařilo objevit italskému chemikovi další spojovací článek mezi salicinem a Aspirinem, kyselinu (acetyl)salicylovou. Přestože byla tato látka se silným účinkem proti bolesti poprvé extrahována z vrby bílé, připravili chemici první aspirin z jiné byliny obsahující stejnou látku — z tužebníku jilmového. Salicin byl v tužebníku objeven roku 1839.
Aspirin není totéž co vrba bílá a tužebník jilmový!
V polovině 19. století vědci prokázali, že salicin i (acetyl)salicylová kyselina snižují horečku a přinášejí úlevu od bolesti a zánětů. Bohužel u Aspirinu (ne u vrby bílé a tužebníku!!!) byly zároveň zjištěny i nepříjemné a poměrně nebezpečné vedlejší účinky - nevolnost, průjem, krvácení, tvorba žaludečních vředů, ušní šelesty (tinnitus) a při velmi vysokých dávkách i ochřňutí dýchacích cest a smrt. Chemici začali kyselinu salicylovou upravovat, aby při zachování jejích léčivých účinků odstranili nežádoucí efekty. Roku 1853 přidali němečtí chemici molekulu acetylové skupiny do výtažku z tužebníku a získali tím kyselinu acetylsalicylovou. Tato látka měla stále několik nežádoucích účinků, ale zato byla mnohem účinnější, protože dokázala překonat hematoencefalickou bariéru. Aspirin dráždí u některých citlivých jedinců žaludek. Vrba bílá je sice slabší a způsobuje tyto potíže jen výjimečně, nicméně k nim může u lidí citlivých na aspirin dojít. Když si povšimnete bolestí břicha, nevolnosti nebo šelestů v uších, snižte dávkování nebo drogu přestaňte užívat úplně. Lidé s chronickým onemocněním trávicí soustavy, například s vředy nebo zánětem žaludku, by rostlinu užívat neměli. Aspirin také u některých lidí vyvolává astmatické záchvaty. Pokud patříte mezi osoby alergické na aspirin, nepoužívejte ani kůru vrby bílé.
Těhotenství, kojení
U dospělých, s výjimkou těhotných a kojících žen, lidí, kteří nesmí užívat Aspirin nebo jiné salicyl obsahující léky, trpí chronickým onemocněním trávicí soustavy nebo astmatem, je užívání běžně doporučovaných dávek kůry vrby bílé považováno za bezpečné. Léčebné dávky rostliny byste měli užívat jen po předchozí poradě se svým lékařem. Pokud si povšimnete drobných zdravotních problémů, například bolesti břicha nebo šelestů v uších, snižte dávkování nebo užívání byliny ukončete úplně. Jestliže se váš zdravotní stav nezlepší během dvou týdnů nebo se dostaví mežádoucí vedlejší účinky, informujte o tom svého lékaře.
Informace o pěstování
V průběhu dějin bylo mnoho z celkových 500 známých druhů vrb využíváno v rostlinném léčitelství. Během posledních 200 let je však používána téměř výhradně jen vrba bílá. Strom dosahuje výšky až 35 metrů,
má hrubě rozpraskanou šedavou kůru a dlouhé úzké listy střídavě uspořádané na ohebných žlutých větvích.
Vrba bílá roste téměř v jakékoli mokré půdě na plně osluněném stanovišti. Zakupte si malý stromek v zahradnictví, nebo nechte zakořenit jednoletou větev o délce kolem 1 metru, popř. i silnější kratší větev,
ve vodě. Nejlépe se ujímají větve získané na jaře nebo na podzim. Vrbu pak již nepřesazujte.
Vrby rostou rychle a je potřeba je pravidelně zastřihovat.
Historie
Čínští lékaři používali kůru vrby bílé ke zmírnění bolesti již roku 500 př. Kr. Trvalo celých 500 let, než se jejich zkušenost dostala i do Evropy. Řecký lékař 1. století Dioskorides byl prvním člověkem na Západě, který doporučoval kůru vrby proti bolesti a zánětům, ale jeho rady se moc neujaly. O století později předepisoval římský lékař Galén vrbu jen k „vysušení tělních tekutih“.
Postupem času předepisovali bylináři kůru vrby bílé na mnoho dalších neduhů, včetně potlačení sexuální touhy. Anglický bylinář 17. století Nicholas Culpeper napsal: „Listy, kůra a semena se používají k zastavení krvácení... zvracení... k podpoře tvorby moči... k odstranění bradavic... a k vyčištění kůže se skvrnami a jinými nezdravými barvami... Pomačkané listy svařené ve víně uklidňují sexuální touhy mužů i žen
a po dlouhém užívání je potlačí téměř úplně.“
V té době nebyla vrba používána proti bolesti, ale Culpeper se zastával názorů pana Stona, který poukazoval na její „vysokou účinnost.., při přerušované horečce (malárii)“. Culppeer usuzoval, že kůra vrby bílé „by
se měla stát rostlinou, která si zaslouží... pozornost“, Jeho názory vycházely z výzkumu reverenda Edmunda Stonea, lékaře a církevního hodnostáře v Chipping Norton v Oxfordshire v Anglii. Reverend Edmund Stone hledal náhradu za kůru chininovníku pocházejícího z Jižní Ameriky, která byla dovezena z Nového světa do Evropy před sto lety. Kůra chininovníku sice byla prvním účinným přípravkem proti malárii sužující Evropu od pradávných dob, ale byla velmi drahá.
Roku 1757 nasbíral Stone kůru vrby bílé pro léčebné účely popisované Culpeperem a náhodou ji ochutnal. Byl velmi překvapen její hořkou chutí, která mu připomněla chuť chininovníkové kůry. Stone se proto
začal zajímat o možnost náhrady chininovníku vrbou bílou a tím zís ní levného léku pro chudé lidi trpící korečkou nebo malárií.
Z pohledu teorie znaků, hlásající přesvědčení, že léčebné účinky rostliny prozrazuje její vzhled, vypadala vrba slibně. Rostla podél studených, vlhkých břehů řek v zaplavovaných nížinách, což byla přesně ta oblast,
kde podle zkušeností současníků reverenda Stona vznikala malárie a další nemoci doprovázené horečkou nebo zimnicí.
Po 6 let rozmělňoval Stone kůru vrby bílé na prášek, vařil z ní hořký čaj a podával tento zkušební lék 50 lidem s horečkami. Stone tvrdil, že u většiny pacientů zmizely horečky i zimnice brzy po vypití jeho
lektvaru. Stone napsal zprávu nazvanou „Zpráva o úspěchu dosaženém podáváním kůry vrby bílé při zimnici“, ve které agitoval pro použití vrbové kůry namísto drahé kůry chininovníku: „Protože se tromuto stromu daří navlhkých a mokrých půdách, kde se tak často vyskytuje zimnice, a podle pravidla, že mnoho oblastí nesoucích nemoci zároveň dává i lék proti těmto neduhům, popřípadě že se lék na ně většinou nenachází daleko, velmi vhodně dokazuje i tento případ, který jsem zkrátka musel prozkoumat.“
25. dubna roku 1763 poslal Stone svou zprávu Královské společnosti (Royal Society), nejprestižnější vědecké organizaci v Anglii. Brzy poté, co ji Královská společnost ve stejném roce otiskla ve svém časopise Philosophical Transactions, stala se kůra vrby bílé oblíbeným západním prostředkem proti horečce — o více než 2 000 let později, než ji za stejným účelem začali používat Cíňané. Přesto však kůra vrby bílé neobsahuje žádný chinin, který by malárii skutečně vyléčil. I rak však dokázala snížit jiné horečky a brzy se stala nejčastěji užívaným lékem proti horečce, bolesti a zánětům. Raní kolonisté ssébou přivezli tento strom i do Severní Ameriky a zjistili, že mnoho kmenů původních obyvatel používá kůru místních druhů vrb proti bolesti, malárii a horečce.